Očekávání pořadatelů, tedy účast 4000 vozidel, se sice nevyplnilo, scházelo k tomu ale jen pár stovek – dohromady se nás sjelo 3335. Velký zájem o akci projevila také veřejnost, když přišlo celkem 3700 návštěvníků. Tolik oficiální zpráva a čísla a nyní pocity a fakta: Již kousek za Prahou začala naše Tatra 75 malinko zlobit, a tak jsme museli občas zastavit na krajnici. V ten okamžik u nás ale stála kachna jako anděl strážný – jednou to byly Řekové, pak Slovinci, Maďaři, Holanďani, no prostě stavěli a nabízeli pomoc všichni kachňáci této zeměkoule, kteří si dělali vyjížďky i do dalekého okolí srazu.

 

Příjezdem do areálu Hipodromu, kde bylo skvělé uvítání (aby taky ne, vždyť tatrovek se mezi citroëny sjelo jen sedm), jsme nestačili žasnout. Všude čisto, plno stánků, ať už s klasickými klobásami nebo pivem, ale i nabídky francouzských žabích stehýnek, italských špaget, no prostě všech světových specialit, a to bez velkých front. Stánky profíků a prodavači ve stylu našich burz nabízeli náhradní díly jak nové, tak starší, ke koupi byly i plyšové kachny, modely a modýlky, trika, boty i šperky ve tvaru kachen. Bylo tu snad vše, na čem kdy byla kachna. Informační centrum a všudy přítomní pořadatelé podávali informace a dokonce vám tu na počkání vytiskli fotku vašeho vozu i s logem srazu, nebo jste si mohli zakoupit letecké snímky. V sobotu večer pak bylo slyšet pochvalné hovory účastníků i odcházejících návštěvníků. Jen Francouzi přiznávali, že laťka úrovně těchto srazů je najednou příliš vysoko a že to za dva roky nebudou mít jednoduché. Ono není vše jenom o práci a penězích. Tady bylo vidět i nadšení, se kterým to většina pořadatelů dělala, včetně „popelářů“, kteří vybaveni samozřejmě vozy 2 CV pick-up odváželi PET láhve a další odpadky snad i celou noc. Uvnitř areálu bylo EXPO – výstava a muzeum našich domácích značek automobilů. A proč? Proč tu zároveň s tatrovkami byly vystavené i škodovky, Velorex, skútr Čezeta, jawičky, stadióny a další československé výrobky? Ne proto, abychom sem mohli jet my, jejich sběratelé, ale proto, aby účastníci tohoto srazu (většina ze zahraničí) věděli, co se v pořadatelské zemi vyrábělo, a že na svoji historii všichni nezapomínáme. Každý večer, už od úterý, tu probíhaly i jiné večerní programy včetně divadelních vystoupení, a tak si účastníci našli vždy nějaký program a snad jim díky tomu zůstane na naši zemi hezká vzpomínka. Dík všem lidem, kteří s touto akcí měli co společného, a pro ostatní – ať jsou vám takovéto akce inspirací k pořádání dalších.

 

 

František Prosecký